Korea je myslím jedna z mála mimoevropských zemí, kde většina obyvatel ví, kde leží Česká republika a jak vypadá Praha. Před dvěma lety byla taková třetina korejských televizních reklam natáčena v Praze a s trochou nadsázky lze Korejce dělit na ty, kteří už v Praze byli a na ty, kteří se do Prahy teprve chystají.
Je myslím obecně známo, že Korejcům není alkohol cizí. Tradiční domácí produkci – sodžu (vodka vyráběná z rýže, 18 až 40% alkoholu) a makgeolli (rýžové víno, na rozdíl od saké není čiré) – tak dnes doplňují alkoholické nápoje původem z celého světa. A pivo pochopitelně není výjimkou – hospod, kam se dá zajít na pivo, je plno.
I pro člověka netknutého korejštinou je orientace docela jednoduchá, protože pivnice často používají i latinku a nápisy jako BEER, BIER či HOF nepřehlédnete. Vzhledem k popularitě Prahy a České republiky je proto celkem pochopitelné, když na ulici narazíte na PLZEN.
Čecha pochopitelně upoutá podnik, který se jmenuje PLZEN. Je to naštěstí pivnice, kde čepují PLZEN Cream Beer, ale kdo si chce dát opravdový Prazdroj, má smůlu. Z města, jehož název si firma dala na vývěsní štít a podle kterého také pojmenovali svůj mok, prostě pivo nemají.
Točené pivo vám přinesou buď v „půllitru“, nebo – pokud je vás víc – v třílitrovém válci, který číšník usadí do „pípy“ a každý si čepuje co hrdlo ráčí.
Naštěstí se české pivo dá koupit i v Koreji – ať už v obchodech, nebo v hospodě. Pokud si v Koreji budete chtít dát opravdový Prazdroj nebo Budvar, hledejte WABAR – v Plzni (tedy té korejské) na české pivo (zatím) nenarazíte ani omylem.
