I když zatím není jasné, jaká vláda (a s jakým programem) nakonec získá ve Sněmovně podporu, některé již zveřejněné záměry vzbudily poměrně živou diskusi. Takovým příkladem je např. školné na českých vysokých školách. Podle zveřejněného záměru by školné v ČR nemělo překročit částku 10 000 Kč na semestr, tedy 20 000 Kč ročně. V žádném případě tedy nelze mluvit o „plném“ školném, kdy student platí univerzitě veškeré studijní náklady.

Začátky korejského vysokého školství

Korejská republika začala své vysoké školství budovat de facto až po Korejské válce. Za dynastie Čoson (od 15. do poloviny 19. století) byly univerzity přístupné pouze nejvyšší kastě obyvatel (tedy asi 5% populace). Vysoké školství pak stagnovalo během japonské okupace (1910-1945), poté následovala správa země vítěznými mocnostmi, která vedla k rozdělení země a následné občanské válce. I když tedy např. Soulská národní univerzita byla založena až v r. 1946, její nerušený rozvoj mohl začít až po r. 1953.

V tu chvíli ale země zoufale potřebovala odborníky, kteří by ji byli schopni spravovat. Stipendia pro studium na zahraničních univerzitách postačovala jen pro hrstku nejlepších studentů. Stát neměl z čeho platit výstavbu a hlavně provoz univerzit; Jižní Korea patřila mezi 20 nejchudších zemí světa a ani její občané neměli prostředky, jak někoho uživit na studiích. Přesto studenti hned od počátku platili plné školné. To umožňovaly dvě věci – jednak systém studentských půjček, jednak obrovský hlad po vzdělaných lidech. Vysokoškolský diplom (a to prakticky jakýkoliv) se tak v 60. letech stal automatickým klíčem k výrazně vyššímu příjmu, který nejen dovolil veškeré půjčky rychle splatit, ale také pomohl ke znatelnému zlepšení životní úrovni celé široké rodiny.

Korejský stát vybudoval síť státních univerzit a zároveň umožnil snadné zakládání univerzit soukromých. Záhy se však ukázalo, že kvalita univerzit je velmi rozdílná. Velké podniky měly pochopitelně zájem o co nejkvalitnější absolventy. To vedlo jednak k zakládání „podnikových“ univerzit, jednak k těžko popsatelnému systému přímých podpor univerzitám a studentských stipendiím. Na druhou stranu, nadaný student má v podstatě jistotu, že bude schopen pokrýt veškeré náklady na své studium (tedy školné, životní náklady a ostatní náklady se studiem spojené). Často se přitom nejedná o půjčky v pravém smyslu slova, ale pouze o závazek definovanou dobu pracovat v dané společnosti. (Takto např. funguje stipendium firmy Samsung nebo studium medicíny či sociálních služeb na Univerzitě Kkottongnae.)

V Korejské republice je dnes obrovské množství univerzit. Některé z nich poskytují špičkové vzdělání a již patří mezi nejlepší světovou špičku (Seoul National University, KAIST nebo POSTECH), je zde řada státních či soukromých univerzit, které mají ambici se mezi světovou špičku dostat (např. GIST) a pochopitelně, je zde mnoho univerzit, jejichž úroveň je pochybná a jejichž diplomy nemají valnou cenu – situace je tedy obdobná, jako např. Ve Spojených státech.

Dnešní stav na KAIST

KAIST (Korea Advanced Institute of Science and Technology) dnes patří mezi prestižní univerzitní a výzkumné instituce světa. I když byl založen teprve roku 1971, byl loni vyhodnocen jako 69. nejlepší univerzita na světě, resp. 21. technologická univerzita na světě, kde za sebou nechala i tak zvučné univerzity jako Harvard nebo Princeton či Cornell, zdroj: THE - QS World University Rankings 2009). Podmínky přijetí jsou velmi přísné – jen ti naprosto nejlepší korejští maturanti se mohou přihlásit ke studiu na KAIST. Zároveň, v podstatě všichni tak získávají jistotu stipendia, úhrady školného a budoucího zaměstnání. Na druhou stranu, v podstatě všichni studenti na KAIST dnes mají nejen stipendium, ale také jasný začátek své kariéry.

Minimální školné je kolem 2000 USD na semestr (tři předměty), Za každý další zapsaný předmět navíc se připlácí několik set USD. Toto školné však po předpokládanou dobu studia (2 roky bakalářské, 3 roky magisterské a 4 roky doktorandské) hradí na KAISTu vláda – student však přesto vidí svůj účet a má tedy jasnou informaci, kolik jeho studium stálo.

Asi nejžádanější je mezi Korejci v oblasti informačních a komunikačních technologií stipendium od společnosti Samsung Electronics. Nejen, že tato firma patří (spolu s Hyundai Motors a Hyundai Heavy Industries) mezi nejobdivovanější korejské společnosti, ale i vlastní stipendium patří k nejlepším. Student dostává „na ruku“ od 10 do 30 milionů wonů ročně (podle stupně, který student studuje – bakalářský, magisterský nebo doktorandský; roční průměrný plat se v Koreji pohybuje kolem 20 milionů wonů pro „modré límečky“ a kolem 30 milionů wonů pro „bílé límečky“), 10 milionů ročně přitom zcela pokryje náklady na studium (kolej, jídlo, veškeré učební pomůcky, zůstane dost ba i na sudžu, makkali nebo pivo), 30 milionů ročně pokryje slušné živobytí čtyřčlenné rodiny. Student se přitom zavazuje odpracovat v Samsung Electronics stejný počet let jako popíral stipendium, a to s minimálním ročním platem 30 milionů wonů. Stipendium je podmíněno výborným prospěchem, studijní obor a plán studia se dohadují při udělení stipendia. Nejedná se o půjčku, ale o stipendium, takže student (pokud u SE nastoupí) nic nesplácí. Neslyšel jsem přitom o případu, že by student slíbené místo nedostal nebo nechtěl k SE nastoupit.

Pochopitelně, nelze korejský systém školného či vysokých škol vzít a beze změny aplikovat v ČR. Na druhou stranu je to příklad země, kde školné (a systém stipendií a půjček) dokázalo vybudovat v krátké době velmi kvalitní univerzity. Není přitom problém odlišit kvalitní vysoké školy od "továren na diplomy".