Se zájmem si přečtu články, které na českých webech vycházejí o Koreji. Proto mě zaujal i článek o setkání rozdělených korejských rodin, který vyšel 3. října v zahraniční rubrice ihned.cz. Pro nás je něco zcela nepochopitelného, že rodiny o sobě nemají často žádné zprávy už 56 let, že jediný možný kontakt je zprostředkovaně přes korejskou menšinu v Číně. Na druhou stranu funguje (byť s různými obtížemi) společný průmyslový komplex v Kaesongu. Když odhlédnu od několika faktických nepřesností v článku – např., že se nejednalo o první setkání rodin od uzavření příměří (od července 1953), ale o první takové setkání během funkčního období presidenta Lee, Myung Baka (tedy od února 2008), které vznikly rychlým překladem z původního materiálu, na článku mě zarazilo naprosto nesmyslné přechylování. Proč nesmyslné?

Korejci způsob vytváření jmen převzali od Číňanů a korejská jména jsou tak tvořena třemi slabikami, přesněji čínskými slovy (a mnozí Korejci na vizitkách své jméno v čínských znacích uvádějí, někteří dokonce korejské znaky zcela vynechávají). První slabika označuje rod. Rodů je v Koreji několik set; nejčastější jsou Kim, Lee a Park. (Uvádím zde nejčastější současné přepisy do latinky – pan nebo paní Lee se v korejštině oslovují jako „I“ a přepis do latinky se v minulosti několikrát měnil, takže je možné se setkat i s podobami Rhee nebo I – vždy se ale jedná o stejný rod. Podobně, např. Park či Bak.) Druhá dvě slova vybírají rodiče a obvykle vyjadřují vlastnosti, které by jejich dítě mělo mít, první z nich přitom bývá společné pro všechny sourozence stejného pohlaví. (I když „jména“ jsou rozdělena na mužská či ženská, tak ne vždy se toto dělení dodržuje. Korejci např. Věří, že když dívku pojmenují „mužsky“, další potomek je chlapec.) Takže např. zakladatel KLDR, Kim Ir Sen (resp. Kim Il Sung) by se do češtiny mohl překládat jako Kim, První Hvězda, dívka Lee, Eun Young pak jako Lee, Stříbrný Duch, atd.

Přechylovat korejská (a také čínská) jména mi proto přijde docela nepatřičné. Čeština přitom nabízí dost jiných možností, jak čtenáři sdělit, že se jedná o ženu či muže. Stačí třeba použít minulý čas („Kim Yu Na byla...“, „Lee Myung Bak řekl...“), přidat oslovení nebo funkci („Prezident Lee Myung Bak navštíví...“, „Krasobruslařka Kim Yu Na se zúčastní...“). A přimlouval bych se o to cizí jména nepřechylovat vůbec a respektoval bych původní podobu jména; už jen proto, že některé národy svá jména přechylují také (třeba Litevci), ale cizí jména nechávají v původním tvaru. Soudím z toho, že ani Google nenašel paní „Božena Němcováienė“, i když její knihy v Litvě vycházejí. Respektujme tedy původní tvar jména tak, jak česká jména respektují jinde (např. U Martiny Navrátilové). A pokud už opravdu nemůžeme bez přechylování žít, přechylujme u Korejců a Číňanů alespoň rodová jména a ne jména „křestní“.

Mimochodem, korejská manželka si své jméno nechává i po svatbě, ale děti „dědí“ rod po otci. Takže když se v novém školním roce žena seznamovala s matkami ostatních dětí ve třídě, klasická „seznamovací“ věta zněla: „Jmenuji se Kim Hyo Jin a jsem matkou Lee Eun Young“. Při pětatřiceti dětech ve třídě a 80% podílu rodů Kim, Lee nebo Park na korejské populaci je pro Evropana zhola nemožné si všechna ta jména zapamatovat, natož přiřadit ke správným dětem a obličejům.